České raky ohrožuje invazivní druh. Přenáší mor a umí se sám klonovat, varuje vědec

před 6 dny aktualne.cz aktualne.cz

České raky ohrožuje invazivní druh. Přenáší mor a umí se sám klonovat, varuje vědec

Lidé berou raky jako ukazatele čistoty vody a jejich výskyt chápou jako pozitivní. Proč by v případě raka mramorovaného měli být na pozoru?

Dokud jsou v akváriu, tak na nich nic špatného není. Jsou to ostatně mezi akvaristy jedni z nejpopulárnějších raků. Ve volné přírodě ale nedělají dobrotu. Rak mramorovaný má takovou zvláštní schopnost, že se dovede množit sám o sobě, podobně jako například mšice. Samičky vyprodukují vajíčka a bez nějakého oplození samcem se z nich vylíhnou ráčata. To znamená, že když uteče třeba jen jeden rak, tak je schopný založit celou novou populaci.

Zásadně se tak naruší biodiverzita. Ti raci jsou všežraví, takže se mohou pouštět i do larev vodních bezobratlých nebo drobných živočichů. Často sežerou ale i větší kusy. V akváriu jsou sice malí, ale když mají prostor, tak vyrostou i do nějakých 12 centimetrů. A ti sežerou vše, co je úměrné jejich velikosti. Dělají si také nory a tím omezují jiným živočichům prostor.

Rak mramorovaný může být nebezpečný také proto, že na ostatní raky přenáší račí mor.

Ano. Je to vlastně takové plísňové onemocnění. Do raka se dostanou spory, z nichž se vyvinou vlákna. Ta raka prorostou a on de facto zplesniví zevnitř. Je to onemocnění, které se sem dostalo z Ameriky s těmi severoamerickými raky. Oni jsou přenašeči, jsou schopni to přežít, pokud nejsou nějakým způsobem oslabení. Evropští raci na to ale nejsou adaptovaní, tudíž račí mor nepřežijí.

Mohou raci dostat mor také jiným způsobem než kontaktem s ostatními raky?

Samozřejmě. Spory račího moru se rozrostou do vlákna, pokud se dostanou na nějaký substrát, na kterém můžou žít. To znamená na toho raka. Pokud je nějaké povodí zamořeno račím morem, tak stačí, když jenom přelétne kachna, přeběhne nějaký norek nebo rybář přejde s holínkami z jednoho potoka do druhého, a nákaza se pomocí spor přenese.

Mor ale nezůstává ve vodě napořád. Pokud spory nenajdou svého hostitele, nejdéle v řádu týdnů hynou. Pokud tam nebudou raci nebo pokud je mor všechny zahubí a pak už nebude mít na čem hostovat, tak zmizí. Ale pokud je tam nějaká stálá populace nepůvodních raků, tak se tam bude udržovat.

Čtyři stovky raků v jednom rybníce

Z raků nalezených v Dolních Chabrech tuto nemoc někteří měli?

Nechali jsme testovat dvacet kusů na přítomnost račího moru a všichni byli naštěstí negativní. Dá se tedy říct, že račí mor v Chabrech nebyl.

Kolik jedinců jste na místě nalezli?

Bylo jich přibližně čtyři sta. Odhadujeme, že se ta populace tvořila rok nebo dva. Jeden jedinec je schopný vyprodukovat ročně stovky vajíček. Z těch se vylíhnou ráčata, která jsou schopna se dále rozmnožit už po čtyřech měsících. Z jednoho raka, kterého tam hodil někdo loni, můžete mít do příštího roku tuto populaci. Každopádně byli raci zmraženi a odvezeni do kafilerie.

Aby bylo možné raky spolehlivě pochytat, museli jste rybník nechat vypustit. Je to jediná možnost, jak s přemnoženým invazivním druhem bojovat?

Možností boje je dost. Ale nějak rozumně zlikvidovat lze raka jenom v místě, co se dá vypustit, jako je rybník. Když se rybník vypustí, tak pak se raci jednoduše natvrdo vychytají. Na zimu je to navíc ideální, nechá se to vypuštěno a raci vymrznou. Navíc se to a posype vápnem, které je schopné jim rozežrat krunýře. Na místě by už ale nyní téměř žádní být neměli, několikrát jsme to prošli, pootáčeli všechny kameny.

Kdyby se z toho rybníčku ale šířili dál do Vltavy, která je na dohled, tak veškeré aktivity na likvidaci jsou marné, protože v řece už ho nezničíte. A pak se může stát, že se dostane na místo, kde do sebe dostane ty spory račího moru, a stane se přenašečem. Poté se dostane ještě dál, kde se setká s naším rakem, a už je problém.

Mohli se nějací raci dostat z rybníku až do řeky?

Nemáme zprávy, že by se šířil. Prozkoumali jsme potok hned za rybníkem a žádné jsme nenašli. Budeme to samozřejmě monitorovat. V těchto dnech se bude vypouštět také další rybník. Je to taková menší nádrž, ale i tak ji prolezeme. 

Máte představu, jak se rak mramorovaný do rybníka dostal?

Možných je několik variant. Mohlo to být tak, že tam někdo raka prostě hodil nebo tam vylil vodu z akvária, kde měl raky. Nebo tam přivezl nějakou rybu, která mohla mít raka na sobě, ta ráčata jsou opravdu maličká. Nevíme, jestli ho tam někdo vyhodil schválně, nebo to byla příměs s nějakou rybou.

Ti raci jsou po domovech různých chovatelů. Lidí, kteří je mají, jsou tisíce, možná desetitisíce. Pak stačí jeden člověk, který je někam hodí. Jsou známé tři případy, kdy je někdo někam vysadil, ale těch lokalit, o kterých nevíme, mohou být desítky.

Omezují chov těchto druhů nějakým způsobem české zákony?

S těmito druhy je dle nařízení Evropské unie zakázáno obchodovat, vypouštět je do přírody a pokud je má někdo v chovu, měl by je mít pouze na dožití a dále je nemnožit. Což je u tohoto druhu problém, když se množí sám. Implementace do naší legislativy zatím stále probíhá, návrh novely zákona čeká na první čtení v Poslanecké sněmovně. Je doporučeno všem chovatelům ukončovat chov tohoto raka, ale v žádném případě tím, že je budou vypouštět někam ven.

"Trávit rybníky nechceme. Nejlépe pomůže prevence"

Pokud je jeden rak schopný vytvořit za rok tak početnou populaci, má vůbec smysl mu v tom bránit?

Někdo může říct, že ne. My se o to ale budeme snažit. Budeme to sledovat, až se to na jaře napustí. Budeme tam dávat pasti, nasadíme tam ryby, které jsou schopné malé raky žrát. Samozřejmě je možnost to vytrávit, ale přestavte si do rybníka vylít sud chemikálie. To zahubí úplně všechno, od nějakých larev po ty ryby, což asi nechce nikdo.

Co se dá dělat pro to, abyste k takto radikálním krokům nemuseli vůbec přistupovat?

Jediným účinným bojem je prevence, komunikace, osvěta. Když se někde něco vyskytne, tak tomu nějakým způsobem čelíme, vždy je to ale s nejistým výsledkem a stojí to spoustu času i peněz. Často kvůli tomu musíme zničit i něco, co bychom chtěli zachovat.

Hlavní je prevence v tom, aby se invazivní druhy do přírody vůbec nedostaly. Často se to pojí s nějakým dobrým úmyslem. Lidé vidí hezký potok a řeknou si, že tam vysadí svého akvarijního raka. A vůbec nevědí, že je to špatné. Některé druhy lidé jednoduše nemohou nikam vypouštět.

Člověk to také může často dělat bez svého vědomí. Čistí si zahradní jezírko, kde má vysazeny rostliny, které mu někdo přivezl z dovolené. Pak to ledabyle hodí do řeky a během pár let to tam těmi rostlinami zcela zaroste. A pak se zjistí, že to je například vodní mor americký.

Stačí tedy sledovat seznamy invazivních druhů a podle toho jednat?

Nejen to. Na místě je celková opatrnost. U některých věcí ještě nevíme, co udělají. Bolševník byl také kdysi vysazen jako okrasná rostlina, a podívejte se, co dělá dnes. Dnes je oblíbené pěstování dřevin na biomasu, například energetických dřevin typu japonské topoly. Lidé přicházejí s novými a novými druhy, které by se daly takto pěstovat, a chtějí je rovnou hodit na desetihektarové pole. Je ovšem třeba být opatrný, nikdy nevíme, co rostlina udělá.

Mohou zájemci k ochraně před invazivními druhy přispět také aktivně?

Velmi pomůže, když lidé budou moct ta zvířata také poznat v přírodě. My jako biologové nejsme schopni pohlídat celou republiku. Ale pokud lidé chodí do přírody a jsou všímaví, tak si třeba řeknou: "Tady je nějaký rak. Radši ho vyfotím a pošlu." To strašně pomůže. Lze využít naši mobilní aplikaci BioLog na zaznamenávání druhů v přírodě. Jsme pak na základě toho schopní to mít lépe zmapováno, a pokud se to zjistí včas, tak se s tím dá něco dělat daleko lépe, než když se to nechá rozjet.

Kterým dalším invazivním druhům česká příroda čelí?

Kromě mramorovaného jde o ještě další dva raky - raka signálního a raka pruhovaného. Ti jsou u nás mnohem déle. Signálního jsme si tady vysadili my sami někdy před sto lety, aby nám nahrazoval ty naše. To jsme ale ještě o račím moru nic netušili.

Když jsme minulý týden lovili ryby z rybníku v Dolních Chabrech, tak jsme narazili na několik desítek karasů stříbřitých. To jsou u nás nepůvodní ryby, kvůli kterým de facto zmizel náš karas obecný. Běžná je u nás střevlička východní, taková plevelná ryba. Dotáhla se sem s násadou nějakých jiných ryb z Asie, rybáři ji znají, nechtějí ji tady. Jsou také invazivní druhy měkkýšů, máme tady slávičku mnohotvárnou a škebličku asijskou, což jsou druhy vodních mlžů. Z korýšů tady máme i kraba čínského, což moc lidí neví.

Když se dostaneme k živočichům, kteří jsou na vodu nějak vázaní, tak to je typicky norek americký, což je velké zlo, jedno z největších, co se týče invazních savců. Kousek od rybníka v Chabrech mají ve vodě želvy nádherné, což je také chovatelský druh, zjevně ho tam také někdo vysadil. Nyní je tam asi dvacet želv, které se tam vyhřívají na kamenech. Příkladů by bylo dost.

Dříve znečištěná voda, dnes mor

Jak jsou na tom v současné době raci?

Naši původní raci dostali velmi zabrat znečišťováním řek. Kvalita vody se za poslední desetiletí výrazně zlepšila, teď je ale ohrožuje račí mor. Začalo se to ale o hodně víc sledovat, takže je otázka, jestli případy nevzrůstají spíše tím. Je to podobné jako s testy na covid - čím víc testů, tím víc případů.

Jsou raci v Česku tedy stále kriticky ohrožení?

Kriticky ohrožený je rak kamenáč, který je více zaměřen na čisté vody. Teď se ale připravuje program na jeho záchranu, takže lokality, kde je, budou více udržovány a sledovány. Raka říčního je víc, byť stále patří do kategorie ohrožených. Jeho stav je ale relativně stabilizovaný. V posledních letech situaci komplikuje také sucho. Pokud se nějaký malý tok potýká s nedostatkem vody a kyslíku, tak tím trpí i raci.

Není to tedy tak, že by byli raci u nás před vyhynutím, výskyt moru ale znamená velké riziko. Američtí raci jsou navíc schopní žít i v relativně špinavých vodách. Je tedy třeba držet populace původních raků od těch nepůvodních.

Video: Kočky mohou vyhubit stovky druhů, u nás je cesta nepouštět je ven